Honzo, na úvod se představte našim fanouškům a rodičům mladých fotbalistů. Jaká byla vaše cesta ke sportu a následně k trenérské práci?

Pocházím z Kladna, kde jsem se narodil. Mé sportovní kořeny jsou spjaty se sportovní gymnastikou. Byl jsem reprezentantem ČR a několikanásobným mistrem ČR v šestiboji, mezi jednotlivci i v družstvech. Vedle toho jsem aktivně hrál fotbal i hokej. Díky této kombinaci jsem získal nadstandardní pohybovou kulturu a pravděpodobně i větší cit pro všestranný pohyb.

Postupně se u mě zrodila touha předávat tyto zkušenosti dál a pomáhat dětem budovat správné pohybové návyky, což mě přivedlo k trenérské práci a získání trenérských licencí včetně fotbalové licence FAČR i instruktorských certifikací.

Během své trenérské kariéry jste prošel pražskou Slavií, Mladou Boleslaví i dalšími kluby. Kde všude jste působil a s jakými věkovými kategoriemi jste pracoval?

Za ty roky jsem prošel obrovským množstvím kategorií od přípravek až po dorost. Spolupracoval jsem s desítkami odborníků. Analyzoval jsem a vedl tréninky ve všech kategoriích od U12 do U19 na Slavii. Totéž jsem následně dělal v Mladé Boleslavi v kategoriích U7 až U15. Dále jsem působil v SK Aritma Praha u U15, FK Meteor Praha VIII u U12 a v komornějším klubu FTA (Football Talent Academy) u kategorií U12 až U15.

Během svého působení v předních českých akademiích jste měl možnost spolupracovat s řadou odborníků. Kdo vás nejvíce ovlivnil a jaké zkušenosti jste si z těchto angažmá odnesl?

Obrovský respekt mám k panu Jiřímu Plíškovi, kterého považuji za vůbec nejlepšího manažera v oblasti mládežnického fotbalu, jaký kdy v České republice působil. Můj přestup do Mladé Boleslavi proběhl právě proto, že mě Jiří Plíšek kontaktoval a chtěl tam vytvořit špičkové prostředí podobné tomu na Slavii, kde byl strůjcem celého konceptu akademie.

V letech 2015–2021, kdy jsem působil pod Plíškovým vedením, dokázal nastavit výjimečnou filozofii a skvěle poskládat hlavní trenéry, realizační týmy i specializované trenéry. Díky tomuto nastavení – rozhodně to není jen moje zásluha, ale výsledek celého systému – vyšlo z akademie více než 25 hráčů, kteří dnes pravidelně hrají v naší nejvyšší soutěži nebo v zahraničí. To se jen tak někomu už nepovede.

Zmínil jste více než 25 hráčů, kteří se prosadili v profesionálním fotbale. Můžete jmenovat některé z těch, kteří prošli také vaší pohybovou průpravou?

Pod mýma rukama a v rámci naší tehdejší metodiky prošli hráči jako Jakub Markovič, Lukáš Červ, Tomáš Vlček, Albert Labík, Ondřej Kričfaluši, Michal Beran, Denis Višinský, Dominik Pech či Pavel Bucha a mnoho dalších.

Dokonce i v dnešním A-týmu SK Kladno působí Daniel Samek, který rovněž prošel mojí gymnastickou a pohybovou průpravou. Je skvělé sledovat, jak se jim dnes daří na profesionální úrovni.

Vedle Jiřího Plíška jste během své kariéry poznal také řadu dalších trenérů. Které osobnosti vás z trenérského hlediska nejvíce inspirovaly?

Co se týká trenérské inspirace, z celého fotbalového prostředí mě hluboce zaujali dva trenéři, a to Róbert Barborík a Jindřich Stejskal.

Po zkušenostech z předních českých akademií nyní působíte v SK Kladno. Jak vaše spolupráce s klubem vznikla a co vás přesvědčilo k jejímu navázání?

Kladno je moje rodné město, ke kterému mám stále silný vztah. Nedávno jsme tu s přítelkyní koupili byt a aktuálně provádíme kompletní rekonstrukci, po které se sem natrvalo přestěhujeme. V rámci plánování dalších kroků jsem rozeslal tři nabídky na spolupráci a jednu další nabídku jsem obdržel ještě před jejich rozesláním. Při setkání s panem Haškem a Procházkou jsem chtěl vědět, jaká je vize klubu a jak vnímají komplexní a moderní přístup k rozvoji dětí. Naše názory na rozvoj klubu i mládeže se shodují a máme jasnou představu o tom, jakým směrem se vydat. Tohle byl pro mě impuls, že bych své zkušenosti mohl předat Kladnu.

Vaše trenérská specializace je poměrně netradiční. Máte zkušenosti jak ze sportovní gymnastiky, tak z fotbalového prostředí. Jak se vám daří tyto dvě oblasti propojovat a v čem vidíte hlavní přínos tohoto přístupu?

Spousta lidí mě vnímá primárně přes gymnastiku, ale já se vnímám jako hybridní trenér a také tak působím. Mám dostatečný přesah v obou světech. Právě tento přesah mi dává obrovskou výhodu oproti čistě jednoúčelovým trenérům.

Dokážu totiž propojit gymnastickou, koordinační a silovou průpravu s reálnými fotbalovými situacemi. Nejde mi jen o cvičení jako takové, ale jdu do maximálního detailu – řeším u hráče, jak se jeho pohyb promítá přímo do repertoáru fotbalových dovedností a jeho sportovního vývoje.

V SK Kladno se zaměřujete především na gymnastiku, obratnost a pohybovou všestrannost. Proč považujete právě tyto schopnosti za tak důležité pro rozvoj mladých fotbalistů?

Fotbal sám o sobě zatěžuje primárně trup a dolní končetiny, čímž bývá horní polovina těla často zanedbávána. V SK Kladno proto klademe důraz na gymnastiku a všestrannost, díky kterým nacházíme potřebnou vyváženost svalového aparátu.

Musíme si uvědomit, že tělo funguje jako jeden obrovský propojený řetězec a je nutné dbát na rovnoměrný rozvoj všech svalových skupin jako jednoho celku.

Prostřednictvím gymnastické průpravy obohacujeme centrální nervovou soustavu o nové paměťové stopy, které hráčům pomáhají ke komplexnímu rozvoji všech pohybových dovedností.

V neposlední řadě gymnastika u dětí rozvíjí odvahu – učí je překonávat vlastní limity i faktor strachu, což jim následně dodává obrovskou sebedůvěru a stabilitu v osobních soubojích přímo na hřišti.

Dokážete uvést konkrétní příklady, jak se gymnastická a pohybová průprava projeví přímo na fotbalovém hřišti?

Při rychlé změně směru dokáže hráč díky práci s těžištěm bleskově reagovat. V soubojích bude mnohem silnější a stabilnější než hráč bez této průpravy.

Děti se díky gymnastickým základům naučí bezpečněji ovládat své tělo při pádech, což výrazně snižuje riziko zranění. Zlepšuje se koordinace oko–noha, rozsah pohybu v kloubech a celková lehkost a efektivita pohybu s míčem i bez něj.

Pojďme se podívat přímo do tělocvičny. Jak vypadá typická tréninková jednotka pod vaším vedením a na jaká cvičení kladete největší důraz?

Každá tréninková jednotka má své pevné pilíře. Začínáme dynamičtějším rozcvičením, které tělo i mysl připraví na zátěž. Jelikož dnešní děti mnohdy nemají ani základní pohybové zkušenosti s nářadím, skoky nebo akrobacií, začínáme v mnoha ohledech doslova od nuly.

Největší důraz kladu na akrobacii, která pracuje se základními pohyby přes horizontální i vertikální osu. Do tréninku zařazujeme základní akrobatické prvky, jako jsou kotouly, hvězdy či stoje na rukou, a dále skoky z odrazového můstku a malé trampolíny.

Díky těmto cvičením děti nevědomky rozvíjejí sílu, učí se zpevňovat tělo v určitých pozicích, pracují s vlastní vahou a budují si správné držení těla. To je základní stavební kámen, bez kterého se moderní a zdravý sportovec neobejde.

Detail rozhoduje. Mozek je jako počítač: jaký pohybový vzorec do něj zakódujeme, ten tam zůstane. Dbám na preciznost provedení, aby nervové dráhy uložily ten správný návyk, který si tělo v rychlosti hry okamžitě vybaví.

Pracujete s různými věkovými kategoriemi, od nejmenších přípravek až po starší žáky. Jak se jejich pohybová příprava liší?

Rozdíl je značný. U přípravek a nejmenších dětí jde primárně o objevování pohybu, rozvoj obratnosti, koordinace a odstranění strachu z neznámých pohybů. U starších žáků už přecházíme k cílenější silové přípravě s vlastní vahou, zpevňování trupu, kompenzačním cvičením a prevenci svalových disbalancí, které přicházejí s růstovým spurtem.

V souvislosti s tréninkem nejmenších fotbalistů se často diskutuje o tom, kolik prostoru dát samotné hře a kolik cílenému rozvoji pohybových dovedností. Jaký je váš pohled?

Musím se vymezit vůči trendu, který dnes vidíme u většiny klubů. V přípravkách je běžné, že se dětem hodí míč a řekne se: „Hrajte, oni na to přijdou sami.“ To je podle mě zásadní omyl. Jak může dítě správně vést míč, když ještě neví, že má běhat po špičkách a mít zpevněný a dopnutý nárt? Nejdříve musíme dítě naučit chodit, pak popoběhnout přes špičky, naučit ho správný běžecký krok na špičkách a až potom mu dát do péče nástroj, kterým je míč.

Zmiňujete důležitost správných pohybových základů. Proč je podle vás tak zásadní dodržovat při jejich rozvoji určitou posloupnost a jednotlivé kroky nepřeskakovat?

Rád to přirovnávám k akrobacii: Nemůžete chtít po dítěti salto, když neumí ani základní kotoul vpřed. Postup musí mít svou logickou posloupnost. Nejdříve se dítě naučí čistý kotoul vpřed na zemi. Pak přidá odraz a zvládne kotoul přes překážku. Následuje kotoul letmo a poté kotoul přes překážku s přesným zabalením a rozbalením těla. Až když zvládne všechny tyto stavební kameny, může se bezpečně pokusit o salto.

Stejná pravidla platí ve fotbale. U nejmenších tedy budujeme základní pohybové vzorce a biomechaniku těla od úplného základu. U starších žáků pak na tyto upevněné základy navazujeme, zvyšujeme náročnost, přidáváme silovou a rychlostní složku a přenášíme tuto pohybovou dokonalost do složitých zápasových situací.

Co se ale stane, když dítě správné pohybové základy nezíská už v nejútlejším věku? A jak důležitá je v tomto ohledu role trenérů přípravek?

Když u nejmenších dětí přeskočíme základy a řekneme si „oni na to přijdou sami“, pácháme tím obrovskou chybu. Dítě bez správného vedení začne přirozeně kompenzovat pohyb tak, jak to jde – zafixuje si špatné pohybové návyky, podsadí pánev, běhá po celých chodidlech, má špatnou rotaci. Jakmile se tyto chybné vzorce jednou „zakódují“ do hlavy a nervové soustavy, strašně těžko se v pozdějším věku přeučují a odstraňují.

Proto zastávám názor, že v přípravkách musí být ti nejlepší a nejzkušenější trenéři. V této kategorii totiž pracujeme s neopracovaným diamantem. Pokud v té nejranější fázi vybrousíte základy špatně, materiál se navždy znehodnotí. Ale když dítěti od první chvíle dáte správný pohybový základ, naučíte ho čistý kotoul, správný běh po špičkách a pevné držení těla, vytvoříte mu nezničitelný základ pro celou kariéru. O tom by měl být moderní trénink mládeže.

V souvislosti s pohybovými základy se často mluví také o změně životního stylu dnešních dětí. Ty tráví stále více času u obrazovek a méně se přirozeně pohybují. Pozorujete v posledních letech výrazné rozdíly v jejich pohybových schopnostech?

Ano, tento trend je bohužel velmi patrný. Dětem dnes chybí přirozený pohyb z ulice – skákání přes překážky, lezení po stromech nebo spontánní hry. Ztrácejí základní pohybovou gramotnost, jako je správný běžecký krok, rotace trupu nebo obyčejný kotoul. O to důležitější je dnes role klubů a ucelené pohybové průpravy, která dětem tento deficit pomáhá dohánět.

Zároveň ale nesmíme zapomínat na genofond a rodinné zázemí. Genetika hraje obrovskou roli. Pravděpodobnost, že dítě bude pohybově nadané a zdatné, je daleko vyšší v rodinách, kde rodiče nebo prarodiče aktivně sportovali.

Dnes se bohužel stává, že si rodiče, kteří sami celý život nesportovali, usmyslí, že z dítěte vychovají nového Ronalda. Jenže sportovní předpoklady a vztah k pohybu se dědí z generace na generaci. Pokud dítě nemá genetickou výbavu ani vzor v rodině, je to o to těžší cíl. O to citlivěji a odborněji s ním musíme pracovat, abychom rozvinuli jeho reálný potenciál.

Vedle samotného sportovního výkonu je důležité také zdraví mladých hráčů. Jakou roli hraje správná pohybová průprava v prevenci zranění a jejich dlouhodobém rozvoji?

Hraje naprosto klíčovou roli. Fotbal je ze své podstaty velmi jednostranně zatížený sport – využívá primárně spodní část těla a trup, přičemž horní polovina těla bývá zcela opomíjena. Tím vznikají svalové disbalance.

Právě zde má obrovský význam gymnastické cvičení. Díky němu pracujeme na rozvoji svaloviny, její elasticitě, celkovém kloubním rozsahu a správném pohybovém základu. Nejde přitom jen o samotný výkon na hřišti, ale především o údržbu těla.

Správná průprava a všestrannost vybudují pevné, odolné tělo, které pak bez problémů zvládne obrovský nárůst zátěže v dorosteneckých kategoriích.

Když má hráč odmala pevný a elastický základ, dokáže se vyhnout častým zraněním a do pozdějších let vstupuje zdravý, připravený a plně zatížitelný pro dospělý fotbal.

Velkou roli ve sportovním vývoji dětí samozřejmě hrají také rodiče. Co byste jim doporučil, aby mohli podporovat pohybovou všestrannost svých dětí i mimo klubové tréninky?

Doporučil bych rodičům, aby děti nebyly zaměřené jednostranně pouze na fotbal. Ať si jdou zaplavat, zajezdit na kole, zablbnout na trampolíně, zahrát si basketbal nebo jít jen tak do lesa. Důležité je podpořit v dětech radost z pohybu a nechat je objevovat různé sporty. Každá pohybová zkušenost navíc se jim ve fotbale jednoho dne vrátí.

Hlavně bych ale rodičům doporučil, aby tyto aktivity provozovali se svými dětmi společně. Čas, který s nimi při sportu a pohybu stráví, je nenahraditelný.

Přijde čas, kdy děti odrostou a vydají se vlastní cestou – a právě toto pevné pouto mezi rodičem a synem je pro dítě tou největší oporou. Zdravý rozvoj dítěte nestojí jen na trénincích, ale obrovsky závisí i na stabilním a vřelém rodičovství.

Na závěr se vraťme k SK Kladno. Jaké cíle jste si v rámci svého působení stanovil a kam byste chtěl pohybovou přípravu zdejší mládeže posunout?

Mým hlavním cílem je vytvořit ucelený systém pohybové přípravy, díky kterému budou hráči SK Kladno atleticky i pohybově převyšovat své soupeře. Chci, aby z Kladna vycházeli zdraví, všestranní a sebevědomí sportovci.