Karle, s Kladnem je spojená velká část vaší trenérské kariéry. Po několikaleté pauze jste se do SK vrátil. Co pro vás osobně návrat do klubu znamenal?

Než jsem se do klubu opět vrátil, hodně jsem to zvažoval a poměrně dlouho jsem se rozhodoval. O návratu mě přesvědčoval Zdeněk Hašek se svojí sportovní vizí a Tomáš Šroba z pohledu komplexnosti finančního krytí rozpočtu klubu do budoucna. Po velkém přemýšlení jsem se do toho vrhnul, i přesto, že se říká, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Kývnul jsem na nabídku sportovního ředitele na pozici šéftrenéra přípravek, i když jsem věděl, že to nebude lehké, protože minulé vedení tuto kategorii nechávalo samovolně běžet, aniž by jí z mého pohledu dávalo vše, co potřebuje – řádnou péči, kvalitní práci trenérů, řád a náročnost na všechny složky, které tuto kategorii zastřešují.

V klubu jste v minulosti prošel prakticky všemi mládežnickými kategoriemi a působil jste také u dospělého fotbalu. Proč vás nakonec nejvíce oslovila právě práce s nejmladšími hráči?

Víte, skoro celý můj sportovní trenérský život se točí kolem mládežnického fotbalu. Malé epizodky trénování dospělých, ať už v pozici asistenta, nebo hlavního trenéra po skončení práce s mládeží, se z nějakých důvodů nepovedly, ale to je prostě život a i na tuto dobu svým způsobem rád vzpomínám. Začal jsem jako trenér v klubu Kablo Kročehlavy a na začátku 90. let jsem se posunul do SK Kladno, kde jsem byl v různých pozicích – od trenéra týmu přes sekretáře mládeže až po šéftrenéra žáků a šéftrenéra mládeže. V podstatě jsem se dnes vrátil k přípravkám, kde jsem jako sedmnáctiletý v Kročehlavech začínal. Kruh se uzavřel. I když jsem si v minulosti říkal „k přípravkám nikdy“, protože jsem si uvědomoval náročnost a důležitost této práce, stalo se. Věřím, že klubu mohu ještě nějakým způsobem pomoci.

Dnes zastáváte pozici šéftrenéra přípravek. Co všechno tato role obnáší a jak vypadá váš běžný pracovní týden?

Z pohledu sportovního mám pod svým vedením v kategorii přípravek šest týmů – dva týmy starší přípravky, tři týmy mladší přípravky a školičku, kam nám přicházejí děti v předškolním věku. Ve spolupráci se šéftrenérem mládeže Vladimírem Procházkou zajišťuji všem těmto týmům vše potřebné k jejich činnosti, od materiálního vybavení přes tréninkové zázemí až po sportovní vedení jednotlivých týmů. Pravidelně chodím na tréninky a pečlivě sleduji, jak naplňujeme klubovou sportovní a tréninkovou filozofii v praxi a jak se nám daří plnit jednotlivé cíle, které jsou v ní obsažené.

Trochu odbočím a musím říct něco ke svému kolegovi Vláďovi Procházkovi. Je to kluk, který vyšel z kladenské líhně, je vzdělaný, pracovitý a neuvěřitelně zapálený pro věc. Chtěl bych mu tímto způsobem poděkovat za energii a erudici, kterou do klubu přináší. Do klubu docházím každý den, protože tréninky a zápasy probíhají prakticky po celý týden, většinou v odpoledních hodinách a na více sportovištích, ať už na území města Kladna, nebo v případě mistrovských soutěží v přilehlém okolí.

Jaká je vaše představa o tom, jak by měly přípravky SK Kladno fungovat? Co by mělo být společným rukopisem všech kategorií od těch úplně nejmenších až po U11?

Snažíme se mít u týmů kvalitní a vzdělané trenéry a to se nám postupně daří. Trenéři musí mít sami zájem se trenérsky a sportovně rozvíjet. Dbáme na zvyšování jejich kvalifikace a další rozvoj. Jak jsem již zmínil, v klubu máme zpracovanou vlastní sportovní filozofii, takzvané „Desatero fotbalového rozvoje hráče přípravek“, s nároky na jednotlivé kategorie, hráče a potažmo trenéry.

Chceme hráčům vložit do srdíčka lásku k fotbalu, klubu a ke sportu samotnému. Vtisknout jim do života řád a touhu se zlepšovat. Chceme být nároční a zároveň spravedliví. Uvědomujeme si, že SK Kladno je výběrový klub, a proto se o tom s rodiči při pravidelných setkáních bavíme. Upozorňujeme je, že v klubu postupně zůstávají ti nejlepší, nejtalentovanější a nejpracovitější kluci, případně i děvčata.

Jak moc se za dobu vašeho působení změnil přístup k trénování malých fotbalistů? Co se dnes dělá jinak než v době, kdy jste s trénováním mládeže začínal?

I do této kategorie se vkládá větší náročnost, kterou přenášíme jak na trenéry, tak samozřejmě i na děti a hráče. Daleko více pracujeme s hráči po stránce celkového rozvoje základních pohybových schopností a dovedností, protože zejména do této kategorie přicházejí děti, které jsou po této stránce často zcela nepřipravené.

Samozřejmě existují výjimky, ale obecně je to poměrně velký problém. Nevím, kde je chyba, zda ve škole, v nedostatku pohybových aktivit mimo tréninkový proces, nebo ve způsobu dnešního života, ale je to prostě fakt, se kterým každý den pracujeme. Celý tréninkový proces je protkán nároky na pohybovou všestrannost, zároveň ale ctíme i fotbalová specifika – práci s míčem, rozvoj fotbalového myšlení, rychlosti, obratnosti, koordinace nebo rychlosti rozhodování.

U přípravek se často diskutuje o tom, jak důležité jsou výsledky zápasů. Jak se na výsledky díváte vy a podle čeho skutečně hodnotíte, jestli se dítě nebo celý tým správně rozvíjí?

Výsledek utkání je určité vodítko toho, jak se připravujete v tréninkovém procesu, a samozřejmě přináší bezprostřední radost z případného vítězství. Určitě ale není směrodatný pro rozvoj hráče. Pro mě je nejdůležitější trénink jako základní forma rozvoje hráče a jeho náplň vycházející z principů, které jsme si jako klub stanovili v naší sportovní filozofii – Desateru fotbalového rozvoje hráče. Důležité je také dodržování pravidel a určitého řádu, které vyžadujeme od trenérů, hráčů a případně i rodičů. Ti jsou totiž nedílnou součástí rozvoje hráčů.

Jedním z vašich cílů po návratu bylo předávat z U11 do žákovských kategorií dostatečně početnou a kvalitně připravenou skupinu hráčů. Co by měl podle vás kladenský hráč při přechodu z přípravky do žáků umět?

Kluci by měli být připraveni po pohybové, kondiční, technické i částečně taktické stránce. Měli by splňovat určité nároky, které s sebou nese soutěž na republikové úrovni, a musí být připraveni na celkovou zátěž. Řád, správné návyky, tréninková morálka a fotbalové dovednosti jsou klíčem k úspěšnému pokračování v žákovské kategorii. Je to náš velký úkol, který v minulosti nebyl často naplněn. Proto musíme do klubu přivádět mladé talentované hráče, pokud to půjde, již v posledním roce mladší přípravky, nejpozději ale do kategorie U10, tedy v prvním roce starší přípravky. Opět si dovoluji zmínit, že toto pravidlo v minulosti příliš nefungovalo.

Kladno má přirozeně ambici vychovávat vlastní hráče, zároveň ale vyhledává talentované děti v celém regionu. Jak by podle vás měla fungovat spolupráce SK s okolními kluby a kdy je pro talentovaného hráče správný čas udělat krok do Kladna?

Myslím, že o tom již mluvil ve svém rozhovoru Vláďa Procházka jako šéftrenér mládeže. Měli bychom s kluby vycházet co nejlépe a jednat s nimi jako rovný s rovným. V tomto ohledu sportovní ředitel SK Kladno Zdeněk Hašek nastavil jasná pravidla. Byla vypracována férová smlouva, která byla zaslána všem klubům, se kterými dlouhodobě spolupracujeme. Očekáváme, že se s nimi budeme postupně domlouvat na uvolňování talentovaných dětí do našeho klubu na základě jasných podmínek vycházejících z této smlouvy.

O načasování přechodu talentovaných dětí do našeho klubu jsem již mluvil v předchozí odpovědi. Měli bychom se postupně dostat do bodu, kdy naše trenérská práce v kategorii přípravek bude natolik kvalitní, že nám trenéři z okolních klubů budou sami v zájmu svých svěřenců nabízet přechod hráčů do našeho klubu.

Velkou roli v přípravkách mají samotní trenéři. Co od trenéra nejmladších kategorií požadujete a co je podle vás při práci s dětmi důležitější než samotné fotbalové znalosti?

Dle mého názoru je trénování kategorie přípravek jednou z nejnáročnějších fotbalových profesí, která byla v minulosti často podceňovaná. My se to dnes snažíme postupně změnit a zatím se nám to docela daří. V současné době zkvalitňujeme trenérský kádr. Chceme pracovité a vzdělané trenéry. Požadujeme, aby kromě trenérských kvalit byli empatičtí, ve své práci důslední a kreativní. Aby v hráčích pěstovali individuální přístup k povinnostem a zároveň týmového ducha, protože fotbal je týmový sport a chemie v kabině je velmi důležitá.

Samozřejmě máme co zlepšovat, ale jsme na dobré cestě a věřím, že dříve či později se to výrazně projeví právě v kvalitě hráčů v přechodovém věku do žákovské kategorie. Řád, náročnost a důslednost v naší práci nás v tomto ohledu budou posouvat dopředu.

Stejně důležitou součástí jsou rodiče. Jakou roli by měli ve fotbalovém rozvoji svého dítěte sehrávat a kde by naopak měli dát prostor trenérům a samotným dětem?

Rodiče jsou nedílnou součástí výchovy hráče a určité principy z fungující rodiny nám výrazně pomáhají v naší práci. Požadujeme po nich, aby hráči byli včas na tréninku, správně motivovaní a mentálně co nejlépe připravení trénink absolvovat. Zdá se to jako maličkost, ale připravený hráč soustředěný na trénink je dobrým základem pro jeho zlepšování. Spolupráce s rodiči je samozřejmě velmi důležitá, ale odpovědnost trenéra za tréninkový proces je nezastupitelná. Rodiče jsou jedním z dílků skládačky ve sportovním a lidském vývoji každého hráče.

Na úplném začátku celé cesty je fotbalová školička a nábor nejmenších dětí. Co mohou rodiče očekávat, když k vám přivedou dítě poprvé, a co byste jim poradil, pokud ještě váhají, zda je fotbal pro jejich syna nebo dceru vhodný?

Tady jdeme do tréninku formou her, snažíme se mít děti motivované a vytváříme soutěživé prostředí. V této kategorii máme trenérky, které někdy zastupují roli maminek, v kombinaci s mužským prvkem a troufám si říct, že nám to velice dobře funguje. Základem je nastavit základní pohybovou kulturu. Pokud chlapeček nebo holčička ještě nejsou dostatečně mentálně připraveni a neudrží soustředěnost po dobu tréninku, domluvíme se s rodiči, aby přišli později, nebo případně hledali uplatnění v jiném sportu. I tady rodičům zdůrazňujeme, že jsme výběrový klub, kde se do budoucna uplatní ti nejtalentovanější, nejpracovitější a nejšikovnější jedinci. Takto s rodiči komunikujeme po celou dobu působení dítěte v kategorii přípravek, v jednotlivých ročnících, než přejde do žákovské kategorie. Někdy je to tvrdé, ale spravedlivé.

Kdybyste se mohl podívat na přípravky SK Kladno za tři až pět let, co byste chtěl vidět, abyste si mohl říct, že se práce, kterou dnes společně s ostatními trenéry děláte, podařila?

Moc bych si přál, abychom si dokázali všichni trenéři napříč klubem říct, že jsme v kategorii přípravek nastavili tvůrčí pravidla tak, aby na ně postupně přirozeně navazovaly kategorie žáků a dorostu. Aby hráči z naší kategorie byli připraveni po všech stránkách – kondiční, rychlostní, obratnostní, koordinační, technické i mentální – a u silných individualit také po stránce fotbalového myšlení a herního přehledu. Je to přání neskromné, ale při dodržování klubových pravidel, tvrdé a trpělivé práci není nemožné.