Vláďo, s Kladnem jsi spojený prakticky celý fotbalový život. Do SK jsi přišel už v mládežnickém věku z Kročehlav, prošel jsi zdejší mládeží a následně dlouhá léta působil jako hráč. Jak dnes s odstupem vnímáš svoji cestu od kladenského mládežníka až k pozici šéftrenéra mládeže?

Odmala jsem SK a celkově fotbal vnímal hodně, protože celá naše rodina je sportovně a fotbalově založená. Táta se strejdou hráli ligu. V našem ročníku 1999 se trenérům povedlo dát dohromady skvělý tým, který se v kategorii žáků mohl rovnat s těmi nejlepšími u nás. Dokonce se nám povedlo v U14 vyhrát Žákovskou ligu a na souboje s Teplicemi vzpomínáme s klukama dodnes.

Pak se hodně kluků v kategorii dorostu posunulo do top klubů u nás a řada z nich se dostala až na hranu profesionálního fotbalu, kde dodnes zůstal Tomáš Kott. Pamatuju si, jak jsme jako malí prckové chodili do kotle a podávali míče ve druhé lize. Teď, když vidím naše žáčky a přípravkové kluky, doufám, že na časy v SK budou vzpomínat stejně jako my. Vybavuju si třeba vítěznou penaltu Ondřeje Szaba proti střížkovské Bohemce v 90. minutě.

V kategorii dorostu už jsem dospělé áčko vnímal opravdu hodně a moc jsem si přál, aby se vrátily časy, kdy jsme mohli chodit na SK na profesionální fotbal. Mám velkou radost, že teď tomu tak je. Myslím, že klub i město si to zaslouží.

Ještě před několika lety jsi kombinoval vlastní hraní s trénováním mladých hráčů. Kdy sis uvědomil, že právě trenérská práce s mládeží bude tvoje další cesta?

Když jsem přišel do áčka, přišlo mi to částečně jako splnění snu. Přestože se hrála divize, věřil jsem, že se nám povede postoupit. Bohužel se nám to nikdy nepovedlo a já jako hráč vnímal, že na žádnou velkou kariéru ve fotbale to nebude, a tak mým hráčským stropem zůstala divize.

Už od 19 let jsem k hraní začal i trénovat a studovat na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Postupem času mě trenéřina začala víc a víc naplňovat. Začal jsem působit v projektu Trenéři ve škole a největší zlom nastal během roku, kdy jsme společně s Pavlem Drskem a Tomášem Skálou působili u žáků na SK. Tam jsem od Pavla pochytil spoustu věcí a definitivně se ve mně zlomilo myšlení, kdy jsem se stal víc trenérem než hráčem.

Dnes jsi šéftrenérem mládeže SK Kladno a zároveň působíš jako asistent u A-mužstva. Co všechno máš jako šéftrenér mládeže na starosti a jak široká je tvoje agenda?

Společně se sportovním ředitelem Zdeňkem Haškem a šéftrenérem přípravek Karlem Příhodou se staráme především o sportovní směřování klubu v současné chvíli, ale hlavně také směrem do budoucna. Vážím si toho, jak je naše spolupráce nastavena, a cítím obrovskou chuť pokusit se SK posunout co nejdál to jen půjde. Za jeden rok, co jsme ve funkci, věřím tomu, že řada věcí se povedla velmi slušně, přestože cítím, že máme ještě hodně na čem pracovat.

Co se týče mě, tak ve spolupráci s výkonným úsekem, sportovním úsekem a našimi trenéry nezůstává pouze u sportovní stránky věcí. Kromě sportovního směřování – nastavení koncepce jednotlivých kategorií a celého klubu, tréninkového procesu na každodenní bázi, složení hráčských kádrů a realizačních týmů, nastavení procesu skautingu nebo zdravotnického úseku – se dostáváme také k navazujícím věcem. Patří mezi ně pomůcky pro tréninky, jednotlivé tréninkové plochy, mimofotbalové akce klubu, spolupráce se školami a okolními kluby, spolupráce s rodiči a další.

Mládež SK Kladno tvoří řada týmů od nejmenších dětí až po dorost. Jaká je hlavní filozofie, kterou chcete napříč kategoriemi prosazovat?

Naším hlavním cílem je výchova hráče a člověka, který se do klubu vždy rád vrátí, ať už to bude v jakékoliv roli – nejlépe v roli hráčské do našeho A-mužstva, případně v roli funkcionářské či trenérské, protože řada našich hráčů a bývalých hráčů v těchto rolích v klubu působí a jsme za to moc rádi.

Naší hlavní filozofií je učení se zodpovědnosti – vůči sobě samému, pravidelné tréninkové docházce a fungování v rámci kolektivu i celého klubu. Snažíme se do kluků dostat, aby respektovali každého soupeře, ale žádného soupeře se nebáli a uměli se za sebe postavit.

Co by měl mladý fotbalista, který projde mládeží SK Kladno, umět? Snažíte se už od nejmladších kategorií vytvářet určitý „kladenský“ způsob výchovy hráče?

V tuhle chvíli máme jasně dané principy, co by se v které kategorii mělo trénovat a na čem by se mělo v rámci tréninkového procesu pracovat. Je velmi důležité brát v potaz stupeň rozvoje jedince a na něj se pokusit tréninky napasovat. Zároveň řešíme konkrétní počty hráčů v dané kategorii, konkrétní počty a způsoby tréninků i způsob nabírání hráčů, který se liší například v mladší přípravce, starší přípravce nebo v pozdějších, již vyšších kategoriích.

V rámci poznávání a nastavování našeho prostředí jsme ve finální fázi dotažení jasné klubové koncepce, která bude fungovat v delším časovém horizontu a kterou budeme nadále upravovat a snažit se vylepšovat. Musí totiž opravdu vycházet z našeho DNA, způsobu tréninku, možností a kvality našich kluků. Nejde ji jen tak vzít a od někoho okopírovat. Přestože inspiraci od ostatních klubů čerpáme, chceme jít jasně kladenskou cestou, která bude naše.

Jak důležitá je návaznost jednotlivých kategorií? Nakolik spolu trenéři přípravek, žáků a dorostu komunikují, aby přechod hráče do vyšší kategorie nebyl pokaždé začátkem úplně nové cesty?

Důležitá je hodně, ale v tomhle ohledu se musíme posunout a víme o tom. Trenérům náleží velké poděkování za jejich obětavost, nasazení a přístup k práci, která někdy vyžaduje velkou míru trpělivosti a snahy, zároveň ale přináší krásné momenty jak s hráči, tak i kolegy.

Vidím, že kolegové trenéři se potkávají vždy velmi rádi a jsou schopni a ochotni si se spoustou věcí pomoct a vyhovět si. My jsme pro ně například na jarních utkáních A-mužstva připravili místa ve VIP prostorech, aby se mohli potkávat i při utkáních. Na zápasy mají samozřejmě vstup zdarma i nyní. Do budoucna plánujeme ještě častější setkávání trenérů a větší provázání jednotlivých kategorií, přestože kus cesty jsme již ušli.

Výsledky jsou ve fotbale vidět jako první. Podle čeho ale hodnotíte úspěšnost práce mládežnického trenéra a celého týmu? Je pro vás důležitější postavení v tabulce, nebo individuální rozvoj hráčů?

Tohle je moc hezká otázka a měla by patřit do každého hodnocení mládežnických kategorií. Naprosto všichni ve sportu a fotbalu jsme soutěživí a vyhrávat chceme, což je naprosto správně a měli bychom k tomu vést i naše mladé fotbalisty a fotbalistky.

K vítězství je ale v mládežnickém sportu potřeba dojít cestou, která nezastíní vývoj hráče a která je v souladu s našimi principy. Například chceme učit kluky zodpovědnosti vůči sobě samým a druhým, proto je prvotním předpokladem nominace hráčů, bez ohledu na kvalitu, tréninková docházka. Může se stát, že je klučina nemocný a v týdnu netrénuje, ale pro víkendová utkání a turnaje dostane přednost klučina, který trénuje poctivě, a na nemocného se dostane zase někdy příště.

Takže důležité je obojí a všichni máme z každého vítězství a vstřeleného gólu radost, ale chceme maximálně pracovat v rámci naší cesty, která, věřím, má potenciál jít společně s výsledky ruku v ruce.

Co se týče výše zmiňovaných kluků, kteří jsou ve svých oborech opravdu skvělí a jsem za ně moc rád, cítíme, že nyní i do budoucna je obrovsky důležitým předpokladem kvalitního fotbalisty kondiční složka – ať už pohybová kultura, pohybová rychlost, síla nebo vytrvalost. Přesně na těchto a dalších složkách pracují kluci už od těch nejmenších prcků. Proto jsme je k nám do SK chtěli.

Můžeš práci těchto specialistů přiblížit konkrétněji? Co přináší Honza Bůžek nejmladším hráčům, jakou roli má Tomáš Daníček a na co se u dorostenců zaměřuje Martin Kejmar?

Cítili jsme, že je potřeba, abychom se v kategorii přípravek a žáků posunuli ve všestranné a pohybové průpravě, zejména co se týče obratnosti. Proto jsem rád, že k nám do klubu přišel Honza Bůžek a v rámci opravdu všestranně zaměřených tréninkových jednotek se každý týden věnuje s přípravkami a žáky zejména rozvoji obratnosti a síly. Z těch tréninků jsem upřímně nadšen a je krásné pozorovat, jak rychle jsou schopni se kluci v těchto letech posouvat i ve složitějších gymnastických prvcích. Tento týden se kromě toho věnovali také nácviku boxu ve dvojicích a některé kluky u toho bylo hodně zajímavé sledovat.

Do budoucna by nám to zjednodušeně řečeno mělo přinést všestrannější hráče, kteří jsou lépe schopni ovládat své tělo, a tím pádem se logicky lépe pohybovat po hřišti, ale i pracovat s míčem.

Tomáš Daníček působí jako fyzioterapeut mládeže a rovněž cítím, že standard jeho služeb pro naše kluky je hodně vysoký. Dorostenci využívají jeho péče v prevenci a také při návratu po zranění do tréninkového procesu s týmem, v čemž jsme měli rovněž mezery. Zároveň je jim k dispozici i v akutních případech ihned po zranění. Se žáky a přípravkami se věnuje hlavně správným návykům – kompenzačním cvičením v rámci tréninkových jednotek tak, aby se kluci učili starat sami o sebe a mohli zraněním do budoucna předcházet.

Martin Kejmar odvádí skvělou práci jako kondiční trenér dorostu již přes rok a byl jednou z významných hybných složek těchto změn k lepšímu. U dorostenců fungoval jako servis naprosto pro všechno a kromě role kondičního trenéra zároveň školil i naše trenéry v rámci silové a kondiční přípravy, stejně tak naše hráče v oblasti rozvoje síly, ale i správných nutričních návyků. Ve výborně nastavené koncepční práci pokračuje nadále.

Ty máš možnost porovnávat SK Kladno nejen v čase, ale také z různých pozic – jako bývalý hráč, mládežnický trenér, šéftrenér mládeže i člen realizačního týmu A mužstva. Co se podle tebe v práci klubu a mládeže za poslední rok změnilo nejvíce?

Pořád je to velmi krátká doba a horizont na to, aby se úplně všechno mohlo projevit. Naprosto zásadní osoby pro rozvoj klubu byly a jsou předseda klubu Martin Šmejkal a sportovní ředitel Zdeněk Hašek. Právě oni jsou hlavními strůjci toho, kam se klub posunul a, věříme, ještě posune. Na ně se pak navázali další velmi pracovití a schopní lidé.

Osobně jsem moc vděčný za to, že jsem tuhle šanci od Zdeňka Haška a klubu dostal a že můžu v této roli působit právě v klubu svého srdce. Každý den cítím velký závazek a zároveň úctu ke klubu, jeho historii a všem lidem, kteří ho v minulosti tvořili. O to větší motivaci mám udělat maximum pro to, abychom ho společně posouvali dál.

Právě oni poskytli klubu šanci a podporu, o které se v minulosti opřít nemohl a která nám ve spoustě kroků velmi pomáhá. Velmi si vážíme podpory všech partnerů a města Kladna, protože díky jejich podpoře se fotbal na Kladensku a v SK může posouvat dál a dál.

Naším hlavním cílem bylo z SK opět vybudovat jednoznačnou jedničku v regionu, což by tak prostě mělo být. Je ale důležité podotknout, že jedničkou v regionu je myšlen klub, který respektuje okolní kluby a je jim schopen nejen klepat na vrata a chodit si pro hráče, ale v rámci možností také nabízet pomoc a spolupráci. V tom věřím, že jsme již učinili řadu podnětných kroků jak z naší strany, tak ze strany klubů v okolí, ale chceme na tom hodně usilovně pracovat nadále. Změny jako takové jsem popisoval výše, ale práce je před námi více než dost.

Tvoje působení u A-mužstva vytváří přímé propojení mezi mládeží a dospělým fotbalem. Pomáhá ti zkušenost z áčka při nastavování práce s dorostenci a při rozhodování, na co je potřeba mladé hráče připravovat?

Znovu tě musím pochválit za otázku, protože je trefena moc pěkně. Myslím, že se to hodí i našim mladým hráčům, protože to propojení je co nejužší. Kabina áčka je hned vedle kabiny naší U19, což také není v profesionálním fotbale úplně běžná věc, a kluci musí i na některých příkladech vnímat, že dveře do áčka jsou otevřené – Polák, Šmolík, Janát, Svoboda.

Přestože prosadit se v profesionálním fotbale ihned po dorosteneckém věku nebo ještě v něm je hodně náročné, jsme rádi, že mohou udělat postupný krok v našem divizním béčku ve Velvarech, kde je ideálem z divize udělat postupný krok do 3. ČFL a následně výše.

Pro mládežnickou akademii je asi nejlepší vizitkou hráč, který se jednou objeví v prvním mužstvu. Jak důležité pro vás je, aby kladenští odchovanci skutečně viděli cestu od přípravky přes žáky a dorost až směrem k A-týmu?

Příkladem pro kluky mohou být naši odchovanci, kteří mají klub v srdci a dotáhli to celou mládeží SK až do profesionálního fotbalu – Jan Procházka, Tomáš Procházka, Václav Kalina, Michal Zachariáš, Jaromír Šilhan nebo Tadeáš Pospíšil. Jsem rád, že mohou předávat své zkušenosti v klubu i jako trenéři. Je tu i celá řada dalších, kteří to přes celou mládež dotáhli do áčka například ve třetí lize nebo divizi a v klubu rovněž působí.

Samozřejmě bychom si všichni přáli, abychom měli v současnosti v našem áčku, a ještě nejlépe třeba v základní sestavě, více odchovanců. K tomu je ale ještě potřeba zvýšit kvalitu naší přípravy hráčů v mládeži, mít trpělivost a odvést spoustu tvrdé práce – jak našich trenérů a vedení, tak hlavně našich kluků, protože my všichni je tam vidět chceme.

Kdyby dnes přišel rodič s dítětem a zeptal se tě: „Proč právě SK Kladno?“, co bys mu odpověděl? Co podle tebe dokáže kladenská mládež nabídnout hráči a jeho rodině?

Protože jsme klub, který chce vychovávat jak kvalitní hráče v rámci klubu, tak i pro jejich případný posun ještě výš. Za poslední rok dostal Polák profesionální smlouvu, v A-mužstvu se objevili Šmolík, Janát a Svoboda, do Plzně přestoupil Kantor, do Mladé Boleslavi Hájek, do Sparty Praha Kedroň, Hruška, Dia a Lidický.

Zároveň chceme vychovávat osobnosti, které se mohou uplatnit ve sportu v různých pozicích, což je příklad našich trenérů a funkcionářů. Všichni máme modrobílé srdce, na které jsme hrdí.

A úplně na závěr – jaká je tvoje představa ideální mládeže SK Kladno za tři až pět let? Kde bys chtěl, aby klub v oblasti výchovy hráčů byl?

Jak již bylo zmiňováno – jasná jednička v regionu a přirozená adresa pro nejtalentovanější hráče v regionu, s úzkou spoluprací s okolními kluby a vzájemným respektem. K tomu nám, doufám, pomůže neustálá snaha o sportovní posun klubu v rámci hráčů, trenérů a tréninkových procesů, ale i spolupráce s partnerskými školami – Sportovním gymnáziem Kladno a 4. ZŠ Kladno.

Stejně tak je důležitý logistický posun. Pracuje se na výstavbě hřišť, včetně hřiště s umělým povrchem, úpravě našeho stadionu a také zlepšení péče o naše tréninkové plochy.

Držte nám palce, aby se nám povedlo splnit co nejvíce divokých snů, ale také reálných cílů, aby se SK vrátilo a udrželo tam, kam právem patří a kde ho všichni chceme vidět.