Martine, můžete se na úvod představit a přiblížit, čemu všemu se jako kondiční trenér věnujete?

Jsem silově-kondiční trenér. Věnuji se tréninku běžné populace i sportovců, od hobby sportovců až po profesionály. Během své trenérské praxe jsem prošel různými prostředími. Pracoval jsem s nejmenšími dětmi v mateřských školách, žáky, dorostenci i dospělými týmy. Jsem vystudovaný učitel a několik let jsem učil také na základních školách. Individuálně trénuji sportovce z nejrůznějších odvětví, týmově pak fotbalisty, florbalisty a aktuálně také hokejisty.

Věřím, že všestranný pohybový základ a zkušenosti z dalších sportů mohou sportovci pomoci dosáhnout skutečného mistrovství v jeho vlastní disciplíně. U těch nejlepších často vidíme nejen výborné kondiční schopnosti, ale také širokou škálu pohybových dovedností a zkušenosti s jinými sporty. Všestrannost a komplexní přípravu proto vnímám také jako velmi důležitou součást prevence zranění.

Zakládám si na individuálním přístupu, který se v rámci možností snažím přenášet i do týmového prostředí. Jak se říká: „Když dva trénují stejně, jeden trénuje špatně.“

Působíte také u hokejové Sparty Praha. Jak výrazně se liší kondiční příprava hokejistů a fotbalistů?

Z pozice kondičního trenéra vidím asi největší rozdíl v čase, který máme na přípravu. Hokejisté mají po sezoně až tři týdny volna, po kterých následuje osm týdnů zaměřených pouze na kondiční přípravu. Mezi posledním zápasem staré a prvním zápasem nové sezony mohou být i čtyři měsíce. Máme tak čas řešit následky zranění, budovat sílu, svalovou hmotu a vytrvalost nebo upravit hmotnost.

Ve fotbale je přípravné období výrazně kratší. Rozvoj kondice tak musíme od začátku sladit s fotbalovým tréninkem a zápasovým vytížením, což je z hlediska svalového i silového rozvoje velký problém. Zimní přestávka sice nabízí více prostoru, ale tam už je hodně věcí individuálně na samotných hráčích.

Právě individuální přípravu fotbalistů často zmiňujete jako oblast s velkou rezervou. V čem konkrétně?

Jen hrstka fotbalistů má svého osobního trenéra a fotbalisté obecně neumějí příliš dobře trénovat sami. Ti lepší si alespoň procvičí biceps a triceps, ale o kvalitním rozvoji především spodní poloviny těla se často příliš mluvit nedá.

Jak výrazně se liší samotné zatížení fotbalisty a hokejisty během zápasu?

Oba sporty se výrazně liší charakterem zatížení. Hokej je založený na krátkých střídáních, během kterých hráči opakovaně podávají velmi intenzivní výkon. Potřebují výbušnost, rychlou akceleraci a maximální sílu do osobních soubojů. Síla a svalová hmota jim pomáhají zvládat nárazy a fyzické nároky tohoto sportu. Střídání trvá přibližně 30 až 80 sekund a následně mají hráči několik minut na odpočinek. Nejvytíženější hráči odehrají běžně kolem 25 minut za zápas.

Fotbalista, který odehraje celý zápas, musí zvládat zatížení po dobu 90 minut bez pravidelného odpočinku na střídačce. Střídá chůzi a lehký běh s akceleracemi, sprinty, prudkým brzděním a změnami směru. Potřebuje tak skvělý vytrvalostní základ.

Rozdíl je také v nárocích na svaly a následnou regeneraci. Opakované doskoky, prudké brzdění, změny směru a sprinty v maximální rychlosti přispívají ke vzniku svalových mikrotraumat, jejichž následky mohou přetrvávat i několik dní. Fotbalista proto po náročném zápase často potřebuje delší čas na regeneraci než hokejista.

Mohou se podle vás hokej a fotbal v kondiční přípravě navzájem inspirovat?

Určitě. Hokejisté by se mohli u fotbalistů inspirovat dobrou koordinací pohybu a kvalitním aerobním základem. Fotbalistům bych zase přál více času na přípravu a hokejovou výbušnou sílu a odolnost.

Velkou součástí vaší práce je další vzdělávání. Kdo a co nejvíce formovalo váš dnešní pohled na kondiční přípravu?

Všechno začalo na sportovním gymnáziu, dále jsem pokračoval na UK FTVS, která mi dala velmi dobrý základ jak pohybově, tak teoreticky. Snažil jsem se ze školy vytěžit to nejlepší, co česká literatura nabízela. Závěrečnou práci jsem psal u Aleše Kaplana, bývalého trenéra české reprezentace, a zmínit musím také pana Šťastného nebo Jebavého.

Po absolvování vysoké školy jsem si upřímně myslel, že jsem opravdu solidní trenér. Opak byl pravdou. Šokem pro mě byla konfrontace s poznatky ze zahraničí. Hodně mi otevřela oči a překopala můj pohled na moderní přípravu sportovců ve 21. století. Podobný rozdíl asi zažívají české kluby, když hrají Ligu mistrů.

První vlaštovkou bylo vzdělávání v Elite Performance Institutu pod vedením Karla Gilligana. Dále je třeba zmínit setkání s přístupem Martina Buchheita z PSG nebo stáž ve Finsku, kde mají skvěle propojený systém vzdělávání a sportu.

Velký kredit ale musím dát i českým odborníkům. Máme mnoho velmi dobrých kondičních trenérů. Jsem vděčný, že řada z nich jsou dnes mí přátelé. Sdílíme spolu informace, jsme v kontaktu a to nás všechny extrémně posouvá. Obecně jsem se vždy snažil dívat pod ruce těm nejlepším a získané poznatky přenášet do vlastní praxe.

Jak vznikla vaše současná spolupráce s SK Kladno?

Fotbal i celý region jsou mi velmi blízké. Bydlím nedaleko Slaného a fotbal jsem na krajské úrovni i hrával, než mi kariéru ukončilo zranění kolene. I tím jsem se vlastně dostal k práci, kterou dnes dělám. Dostal jsem na povel florbalisty, následně fotbalisty Slaného. Společně se nám podařilo posunout tým ze spodních příček divize do horních pater tabulky a ověřil jsem si, že moje metody fungují i u fotbalistů. Následně jsem dostal nabídku od Kladna, která mě opravdu zaujala především svým přesahem do mládeže. Právě práce s mladými hráči mě nejvíce baví a naplňuje.

V SK Kladno jsem navíc působil už před sedmi lety, kdy jsem se věnoval všestrannému pohybovému rozvoji přípravek. Šlo o práci, kterou dnes zajišťuje Honza Bůžek. Cílem byla všestrannost, aby si děti vyzkoušely i jiné pohyby a aktivity, než které běžně zažívají ve fotbale. Dnes vedu kondiční přípravu dorostů, se kterými mi pomáhá také Jakub Bouška, kapitán našeho béčka a sám perspektivní kondiční trenér.

Když se řekne kondiční trenér, řada lidí si představí hlavně posilovnu. Co všechno vaše práce ve skutečnosti zahrnuje?

Práce kondičního trenéra zahrnuje celý proces fyzické přípravy. Mojí filozofií je spíše učit než pouze trénovat. Snažím se klukům vytvořit opravdu široký zásobník pohybů.

Podobně jako na hřišti chcete mít hráče, který je univerzální a má mnoho dovedností, o totéž se snažím v posilovně. Rozvíjíme všechny pohybové schopnosti. Vedle síly, rychlosti, výbušnosti, vytrvalosti a koordinace je součástí práce také plánování zátěže a komunikace s trenéry o tom, co a kdy by bylo vhodné rozvíjet.

Společně s fyzioterapeutem Tomášem Daníčkem pak zajišťujeme také proces uzdravování a následný návrat hráčů po zranění. Za velmi důležité považuji rovněž vzdělávání samotných hráčů. Potřebuji, aby kluci rozuměli tomu, proč konkrétní věci děláme. Doba se změnila. Mladí jsou dnes zahlcení informacemi a zajímá je, proč dané věci děláme.

Jak se liší vaše práce s mladými hráči oproti dospělým?

U mládeže stavíme především dobré základy a zaměřujeme se na dlouhodobý rozvoj. U dospělých více řešíme aktuální výkon, tedy připravenost teď a tady. Věk ani fotbalové zkušenosti ale nejsou automatickým ukazatelem dobré úrovně kondiční připravenosti. Zažil jsem i hráče s reprezentačními starty, který byl z hlediska základních dovedností v posilovně na úrovni kluků ze sedmé třídy. Pokud hráč precizně nezvládá základní pohybové vzory, plný rozsah, neumí pracovat se svalovou tenzí, nechápe tempo cviku nebo neumí vnímat plný rozsah pohybu, musí si tyto základy doplnit. Řada hráčů si myslí, že má mnohem vyšší úroveň, než ve skutečnosti má.

Takže samotné „chození do posilovny“ nestačí?

Rozhodně ne. Samotné chození do posilovny a zvedání činek ještě neznamená kvalitní silovou přípravu pro fotbal v 21. století. Je rozdíl trénovat na plovárnu a trénovat tak, aby mi to pomáhalo ve fotbale. A tím se znovu dostáváme k individuálnímu přístupu, protože každý hráč potřebuje trochu něco jiného. Příprava mezi kategoriemi by měla navazovat na skutečně zvládnuté dovednosti. Jiný program má hráč U16, který se silovým tréninkem začíná, a jiný program má U19, kde některé hráče vedu už skoro rok a půl. V přípravném období máme větší prostor pro rozvoj, ale jak jsem už zmiňoval, fotbalová příprava je velmi krátká. Proto se musíme zlepšování věnovat i během sezony. Objem a náročnost přizpůsobujeme zápasům, kondiční rozvoj ale nemůže skončit prvním soutěžním utkáním.

Jedním z velkých témat mládežnického sportu je prevence zranění. Co mohou mladí hráči sami ovlivnit?

Podle mých zkušeností i nejnovějších výzkumů patří mezi nejdůležitější pilíře prevence zranění síla a dobrý aerobní základ. Silný strom se při bouřce nezlomí, proutek ano. Chceme, aby hráči byli fyzicky připravení zvládat nároky svého sportu.

Silový trénink samozřejmě nezaručí, že se hráč nikdy nezraní, ale může opravdu výrazně pomoci. Velkou roli hraje také dávkování zátěže, historie zranění a regenerace. Když už nějaké zranění přijde, je extrémně důležité nepřeskakovat jednotlivé fáze a systematicky se doléčit. Velký důraz bych dal také na stravu a dostatečný energetický příjem vzhledem k výdeji. Základy stravování jsou u nás často slabé a mladí sportovci potřebují pochopit, že při vysoké tréninkové zátěži musí také odpovídajícím způsobem jíst.

V Česku obecně stále příliš nechápeme, co správné stravování znamená. Důsledkem je mimo jiné vysoký podíl lidí s nadváhou a obezitou, přesto se tomuto tématu podle mě nevěnuje dostatečná pozornost.

Už jste měl možnost poznat hráče SK Kladno poměrně dobře. V čem vidíte jejich největší přednosti?

Velkou předností je vztah lidí ke klubu a působení bývalých hráčů na trenérských pozicích. Na Kladně jim záleží, což je velmi důležité. Chceme vychovávat hráče, kteří budou mít ke klubu vztah. Další silnou stránkou je učenlivost kluků. Jsou schopní rychle vstřebávat nové informace a učit se nové věci.

A kde naopak vidíte největší prostor pro další posun?

Především v individuální práci. Fotbalisté obecně nejsou příliš zvyklí samostatně a systematicky trénovat. Individuální příprava přitom není jen o odběhání předepsaných běhů. V posilovně je důležitá důslednost, pravidelnost a evidence pokroku. Chceme, aby kluci dokázali kvalitně trénovat i ve chvíli, kdy nad nimi nestojíme.

Obecně bych si v českém fotbale přál větší touhu trenérů po sebezdokonalování, vzdělávání a konfrontaci s jinými přístupy. Jezdit na stáže, vyrazit mimo vlastní prostředí a poznávat, jak se pracuje jinde. Nemít pouze povinné licence, kde člověk dostane obecné informace. Pokud trénuji úplně stejně jako před pěti lety, je namístě se ptát, jestli jsem nezamrzl a co nového jsem se za tu dobu naučil. Potřebujeme mladé ambiciózní trenéry, kteří umějí anglicky a chtějí se posouvat.

Jaký je váš dlouhodobý cíl v SK Kladno? Kam by se měla kondiční příprava mládeže postupně posunout?

Chci pomoci vytvořit návazný systém přípravy od mladších kategorií až po dospělý fotbal. Cílem je, aby hráči přicházeli do dospělého fotbalu silově a kondičně připravení na jeho nároky. Zároveň chci, aby silová příprava nebyla něčím za trest. Aby klukům přinášela radost, chodili do posilovny rádi a měli chuť na sobě pracovat.

Fotbalem se bude živit jen několik z nich, ale dobrý vztah k pohybu a péči o vlastní tělo jim může zůstat na celý život. Byl bych rád, kdyby tyto návyky jednou předávali i svým dětem. A někteří se třeba vrátili do klubu jako trenéři, kteří sami zažili moderní přístup k přípravě a budou ho předávat dál.